Žebětín oficiální stránky obce

Historie

Žebětín se rozprostírá na území o rozloze 1 359,9895 ha na rozhraní dvou geomorfologických jednotek - České vysočiny a Západních Karpat a dvou fytogeografických obvodů českomoravského mezofytika a Panonského termofytika, které výrazně ovlivnily podobu, faunu a flóru dané oblasti.

Nejstarší známé kompaktní osídlení Žebětína se nacházelo severně od obce v trati Drdi, kde bylo objeveno rozsáhlé sídliště prvních zemědělců na území České republiky, a to z doby třetího tisíciletí před Kristem, tzn. lidu keramiky volutové a neolitické moravské malované. Tehdejší lid choval dobytek, vyráběl keramické nádoby v keramické peci, k textilní výrobě užíval tkalcovský stav, šídla a jehly, používal hlazené, štípané a vrtané kamenné nástroje.

Východně od obce leželo pozdněkeltské sídliště z 2. až 3. tisíciletí před Kristem. Tvořilo jej několik pravoúhlých chat, v nichž se na hrnčířských kruzích vyráběla keramika, a jámy, které sloužily jako dílny (kovářská výheň - výroba železných klíčů, nožů, dlát apod.). Nálezy jsou důkazem toho, že obyvatelé sídliště chovali hovězí dobytek, ovce, kozy, vepře, koně a psy. V téže lokalitě byly nalezeny zbytky keltské a germánské keramiky, které svědčí o osídlení až do mladší doby římské. Na území celé obce bylo objeveno množství památek převážně z mladší doby kamenné - neolitu.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1235 a týká se svobodného pána Hostislava ze Žebětína, který za služby pro zeměpána obdržel dvůr s polnostmi.

Od roku 1370 byla obec rozdělena na tři části, z nichž první náležela k hradu brněnskému (od r. 1517 díl kláštera na Starém Brně), druhá k hradu Veveří a podacím právem kostelním, třetí ke klášteru sv. Tomáše v Brně. Teprve v roce 1848 došlo ke sloučení všech tří dílů v jednu obec, která měla v roce 1869 celkem 849 obyvatel a sestávala ze 155 domů, v roce 1880 ji tvořilo 169 domů s 904 obyvateli a v roce 1890 v ní žilo 1 001 obyvatel ve 185 domech.

V roce 1971 byla obec připojena k městu Brnu a stala se jeho součástí. V roce 1990 došlo k obnovení místního úřadu a Žebětín se stal jednou z 29 městských částí v rámci města Brna. K 1. lednu 1997 bylo k trvalému pobytu v Žebětíně hlášeno celkem 1 867 osob.

 

Znak a vlajka

Znak Žebětína tvoří dělený štít. V horním zeleném poli je heraldicky vpravo umístěna stříbrná radlice, vlevo zlatý hrozen (vychází z pečeti hradu Veveří). V dolním stříbrném poli se nachází červené srdce, z něhož vyrůstají na zelených stoncích tři červené květy (pečeť kláštera cieriaček na Starém Brně).

Vlajka Žebětína vychází ze znaku. Tvoří ji dva vodorovné, stejně široké pruhy. V horním, zeleném pruhu je umístěna stříbrná radlice, vedle ní zlatý hrozen. Dolní pruh je stříbrný. Poměr šířky k délce je 2 : 3.

 

Žebětínský sváteční kroj

U mužů jej tvořila dlouhá, jemná košile, která se u krku zavazovala na tkaničku, široké rukávy se nosily volné nebo svázané tkaničkou. Sváteční kalhoty byly tmavé, soukenné, zdobené na vnější straně velkými kovovými knoflíky. Vesty byly modré, černé i červené. Ke kalhotám se nosily modré vlněné punčochy a nízké kožené boty s přehrnutým jazykem na nártu a velkou přezkou.

U žen sestával z plátěné košile u krku na stažení s menšími baňatými rukávy. Sukní se nosilo pět až sedm, spodní se podkasávala a převazovala přes jelito. Horní bílá sukně byla vyšívaná, zdobená krajkou, o délce do poloviny lýtek. Zástěry byly brokátové, kordulka měla krátké šůsky s ozdobou a byla téměř celá krytá půlkou. Půlka - hedvábný červený šátek - se podkládal plátěným trojúhelníkem, vroubeným ručně vyšívanou krajkou.

Ženský sváteční kroj se dochoval, bílé košile a sukně doplňují zástěry a kordulky převážně růžové, modré a zelené barvy.

 

Spolek vojenských vysloužilců

Spolek vznikl v Žebětíně 20. října 1894 - podobně jako v mnohých jiných městech a obcích - jeho činnost zanikla na počátku druhé světové války.

 

Sbor dobrovolných hasičů

byl v obci založen již v roce 1896 a je činný dodnes. Hasičská zbrojnice se nalézá v samém centru obce. Nejdříve byl na návsi zbudován přístřešek, ve kterém byly umístěny háky, koně, dlouhé žebře, ruční dřevěné stříkačky a lejta na vodu. Voda byla brána hlavně z rybníka na návsi a ze studní. Postupem času se budova upravovala a rekonstruovala, až vznikla dnešní podoba.

  

Katolický dům

Adresa: Křivánkovo nám. 35
Vlastník: Spolek Katolického domu v Žebětíně
Uživatel: ÚMČ Brno-Žebětín, Česká pošta, Knihovna Jiřího Mahena, T-mobile

Stavba katolického domu byla zahájena v roce 1929 na místě zbořeného hostince u Zaplatilů. Zdarma na ní pracovali občané, mládež i děti křesťanského myšlení. Financování stavby bylo zajištěno upsanými podíly členů založeného Spolku Katolického domu a půjčkami.
Slavností otevření budovy se uskutečnilo dne 5. července 1930.
Budova sloužila především činnosti místních spolků. Ze sportovních aktivit zejména místní tělovýchovné jednotě Orel, k veřejným tělocvičným vystoupením, ke hře stolního tenisu a volejbalu, lehké atletice a pořádání turnajů. V kulturní sféře se konaly osvětové přednášky, nejméně dvě náročná divadelní představení místních ochotníků, dětská divadelní představení, společenské plesy, šibřinky, taneční zábavy, Bartolomějské hody, došlo i na prezentaci národopisných slavností jako jsou dožínky, selská svatba a jiné hodové zvyky. Byla zřízena místní knihovna.

Zákaz spolkové činnosti přišel v roce 1939, na počátku německé okupace.
K obnovení spolkové činnosti došlo až po skončení druhé světové války v roce 1945, po provedení nezbytných úprav poškozené budovy, která mimo jiné sloužila jako lazaret.
K opětnému zákazu spolků došlo po únorových událostech v roce 1948. Budova od té doby chátrala, zařízení postupně mizelo nebo bylo zničeno. V budově bylo postupně sídlo pošty, místního národního výboru, knihovny, mateřské školky, klubovny místní organizace Junáka (do doby zákazu činnosti této organizace), byt správce.
Po listopadu 1989 se nacházela budova ve vážném havarijním stavu. Jejím správcem byl v té době dnes již neexistující podnik Správa nemovitostí města Brna. Ten zpočátku ještě přispěl na zabezpečení budovy úhradou nezbytných oprav, které byly prováděny převážně brigádnicky členy Spolku, místními občany a za úplatu učni družstva Stavba Brno.

Spolek katolického domu obnovil v roce 1990 svoji činnost po registraci u Ministerstva vnitra ČR. Po likvidaci Správy nemovitostí města Brna se snažil získat budovu zpět do svého vlastnictví. To se mu povedlo v prosinci 1997, kdy se znovu stal vlastníkem stavby a pozemku pod stavbou, ostatní pozemky ponechal státu, respektive městu Brnu.
Dnes slouží budova opět veřejnosti. Kromě pošty, knihovny a úřadu v ní našly útočiště místní spolky – Junák, Klub důchodců, Klub maminek Krteček, Centrum volného času CVOČEK. Škola využívá sál jako svoji tělocvičnu. Velká část prostor je pronajímána místním i cizím subjektům ke kulturním, sportovním i jiným společenským akcím.
Přestože budova svým uspořádáním, vybavením apod. příliš nevyhovuje dnešním požadavkům na řadu společenských událostí, je jediným takto rozsáhlým společenským zařízením v obci.

 

Školy

Založení školy v Žebětíně se datuje začátkem 17. století. Na místě původní budovy - u kostela na Křivánkově náměstí - stojí dodnes trojtřídní škola. V roce 1904 byla otevřena druhá žebětínská škola, dvojtřídní, na dnešní Kohoutovické ulici. Obě základní školy prošly mnoha opravami a dodnes slouží svému účelu (základní škola pro 1. - 5.ročník). Samostatná mateřská škola byla v obci vybudována v sedmdesátých letech, převážně brigádnicky, a otevřena v roce 1977.

 

Masarykův okruh

V roce 1929 byly zahájeny zaměřovací práce na dosud blátivé silnici z Kohoutovic do Žebětína a dále do Ostrovačic, kde započaly v dubnu roku 1930 práce na výstavbě trati pro mezinárodní závod automobilů na silnicích. Délka okruhu byla 29 142 m. První závod se jel dne 28. září 1930, od roku 1937 se zde již závody nekonaly. Byly obnoveny po více než desetileté přestávce na zkráceném kruhu a v průběhu let prošla trať řadou proměn. Postupně s rozvojem motorismu se její podoba stala nevyhovující především z bezpečnostního hlediska. V roce 1986 byl otevřen nově vybudovaný závodní okruh, umístěný na rozhraní katastrálního území Žebětína a Ostrovačic. Trať je dlouhá 5 403,19 m, široká 15 m a splňuje požadavky na moderní, bezpečnou závodní dráhu.